Mnoho povyku pro to obhájit neobhajitelné

Koncem minulého týdne jsem poslouchala příspěvek kardinála Vlka v Českém rozhlase. Jen tak pro zajímavost, jak vnímá největší církvení svátky, tedy Velikonoce. A padl i dotaz, zda by si pan kardinál připnul odznak Jsem Charlie, po útocích na redakci ve Francii, kde bylo zabito několik lidí redakce a několik dalších lidí. "Absolutně ne", prohlásil kardinál. V jeho rozhovoru pro rádio dost důrazně zaznívaly apely na toleranci. Jenže z jeho odpovědí bylo víc než jasné, že vlastně svým způsobem chápe jednání islámských radikálů a vnímá katolíky jako někoho, kdo je úmírnění a jak sám řekl, nedůsledně chrání symboly církve. Stejně bylo napsáno mnoho článků polemizujících s Tomášem Halíkem, teologem snažících se vysvětlit, jak myslel to, že by se k protestu proti radikálům v Paříži nepřipojil. Důvod byl velmi podobný kardinálovu. Po rozhovoru s kardinálem Vlkem v rádiu jsem si velmi silně uvědomila rozdíl mezi hanlivým obrázkem a vraždou, plánovanou, nebo vraždou nevinného kolemjdoucího, jen proto, že se prostě vyskytoval na špatném místě. Je politováníhodné, že si toho rozdílu nejsou vědomi lidé, které společnost vnímá jako ty morální a přemýšlivé, jako někoho, kdo by měl být příkladem atd. Podobných příkladů je v poslední době mnohem víc - neodříkáš korán, umřeš, nectíš islám, umřeš. Vraždy jako denní realita zpráv. Hrajeme si na elity, morální vzory oceňované nejen cenou, ale i významnou finanční částkou, ale...

Mně je jasné jedno, jsem ateista a jsem na to hrdá a vidím ohromný rozdíl mezi posměšným obrázkem a vraždou.

Blíží se doba, kdy na vyznamenání "sere pes"

Tak si říkám, jestli mají v České televizi nějakého delšího apríla, dělají si jen srandu, občas ty příspěvky tak vypadají - to třeba, když nám zcela vážně říkali v reportáži, že šedesát procent trestaných trpělo v dětství ADHD (porucha učení a soustředění u dětí - dneska to má každé druhé dítě, přece nemůže nikdo říct, že učitelka je neschopná! a taky musíme zaměstnant všechny ty poradny...:)). Každému jen trochu logicky myslícímu člověku musí být jasné, že číslo je nereálné nemluvě o závěrech, které reportéři předkládali. Nebo jen zkoušejí bdělost diváků a testují, zda ztratili soudnost a stále se na zprávy dívají. Reportáž o přípravě udělování státní vyznamenání je zajímavá perlička. Státní vyznamenání? skutečně? Ano! Už zase! Ještě nevychladla veselá story kolem mikiny pana Sedláčka, slovní přestřelky pana Renče se svým starším zkušeným kolegou a už tu máme spekulace o nových nominantech přímo z novinářského zdroje, totiž z hlavní zpravodajské relace v České televizi. A tak se spekuluje, zda budou nominovaní bratři Mašínové?, to by tak vadit nemuselo, jednak je to dlouho, jeden už nežije... že? Nebo že by si ho zasloužil horolezec Jaroš? Tak dneska po horách leze kdejaký politik, místní v Nepálu to berou jako běžnou součást života, že někomu tahaj ty bágly, aby se mohl nahoře vyfotit s vlaječkou a pořád mi uniká přínos takového vylezlého hrdiny pro Českou republiku? Ale on je ještě čas a nějaký důvod se třeba do inkriminované doby udílení najde? Je to vůbec spojené s nějakou finanční odměnou??? Nějak mám stále silnější dojem, že na nějaké vyznamenání lidově řečeno "sere pes".

Kdo koho má znát?

Tragédie v Uherském Brodu, kdy muž postřílel pár obyvatel v restauraci a následné spekulace v médiích a vystoupení různě zainteresovaných stran mě přiměla k zamyšlení. Nebudu psát o panikaření a návrzích zpřísnit všechno od současného postupu udělení zbrojního průkazu po zákaz hlasitě se smát na veřejnosti, aby to někdo nevyhodnotil jako podivné hnutí mysli. Co mně ale zaujalo, odsudky dotyčného ze strany starosty dotčeného města, přestože o tragedii v době komunikace s médii nic moc nevěděl.

Není to dlouho, kdy jsem jezdila pracovat do Prahy, vracela se domů relativně pozdě a bydlela v blízké vesnici, platila daně, vesnice fungovala a v podstatě jsem si nebyla z volebního období do volebního období jistá, zda je starostou stále ten samý člověk. Až se stalo, že byly povodně a my potřebovali informace a následně i pomoct. Starosta se snažil informace, které měl dál předávat lidem, informace, které tehdy pravda přicházely pozdě z povodí a ostatních míst, protože se toho mnoho nevědělo. Ale při po dlouhé době první komunikaci s obcí jsem se nemusela nijak dlouze představovat, starosta věděl přesně, jo vy bydlíte na konci obce, znal jsem vašeho tatínka i dědu, co potřebujete, podíváme se na to. A to je ten moment!

Jsem si jistá, že dneska bude celá Česká republika znát starostu Uherského Brodu. Z jeho vystupování v médiích v čase a posuzování celé tragédie včetně soudů ohledně člověka, který tragedii způsobil jsem si odnesla jeden poznatek, že on své lidi ve městě neznal, ale nebrání mu to v médiích odsudky vynášet. Znáte další mediální hvězdu z řad samosprávy?

Voni chtěj

Voni chtěj, aby lidi jezdili víc městskou hromadnou dopravou, voni chtěj, aby lidi jezdili víc vlakem, voni chtěj, aby lidi jedli zdravě, voni chtěj, aby lidi chodili do kostela, voni chtěj, aby si lidi mysleli, co voni chtěj... strana chce, strana ví, co je správně....

Vono je hlavně něco špatně! Lidi chtěj... to by bylo taky špatně

já, jako občan český republiky, co se tu narodil, žije tu, dodržuje zákony a platí daně CHCI!:
aby si politici uvědomili, že lidi tu nejsou pro ně, ale politici tu jsou pro lidi a třeba to, že mě jako člověka nezajímá, že chce nějaká pani na magistrátu, abych jezdila vlakem, na kole a podobně, že chci jezdit tak, jak mi to vyhovuje. Že třeba nepojedu vlakem, abych pak trávila čas přestupy a čekala na nějaká spojení, že si jsem schopná vyhodnotit, kdy se mi jaký způsob dopravy vyplatí. Že nechci doplácet na slevy na dopravě nějakým pražákům ani nikomu jinému ani lepit záplaty za peníze utopené v pofiderních IT projektech z důvodu šlendriánu našich politiků nebo přímo záměru se obohatit. A tak bych mohla pokračovat, řečnicky nazváno, nekonečným seznamem špatně vedených projektů. Zakončím to tedy tak, že chci, aby si službu státu uvědomovali všichni najmenovaní různými stranami, i když jsem je nevolila, čistě jako základ nějaké úrovně politiky a služby státu v této zemi. A i když jsem nevolila například stranu ANO, očekávám, že paní, kterou strana někam nominuje bude natolik schopná a na úrovni, aby když už se někam dere, o sobě občanům něco řekla je-li o to požádána, vystupovala v médiích na problematiku připravená a podobně.