Cesta za vínem
Po delší době jsem přijala pozvání na ochutnávku
vín. Ráda bych se podělila o nevšední zážitek. Nejen, že jsem potkala
„chlapíka“, který vínu propadl a mohla bych ho s klidem prohlásit za
vinného guru, a který naší rodině přináší zajímavá vína již několik let a
to bylo velmi milé setkání ale i zážitek hodný zamyšlení. Zařadila bych
se k milovníkům červených, což už je samo o sobě v naší zemi vzhledem
ke klimatickým podmínkám limitující ve výběru. Nicméně bych se ráda
podělila o dojmy z dvou zajímavých vín. Možná bych měla předeslat, že
jsem člověk, který netestuje každou chvíli nové víno, spíš jsem ten, kdo
u vybraných kvalitních konkrétních značek vydrží i několik let. O to
víc mě nutí k zamyšlení a překvapuje, kolik zážitkových dimenzí může
taková ochutnávka v člověku zanechat. Favority byli Merlot ročník 2009,
řekněme mladší usazené víno a Pinot Noir ročník 2006, nazvěme ho jako
zralé víno, ve kterém se už projeví všechny vlastnosti. Ve finále se
vítězem stal Pinot Noir a já přemýšlela proč, protože nejvíc lidí
chválilo právě Merlot a já si pro sebe potřebovala udělat analýzu, proč
mě uchvátil právě Pinot Noir. Merlot byl vínem skvělé vůně, plné chuti s
dlouhým dozněním, ale i jistou nepatrnou dávkou agrese v průběhu i
závěru. Naproti tomu první dojem z Pinotu byl samet vůní i chutí.
Jemnost a něžná vášeň. Kdybych se přenesla do jiné oblasti a měla
srovnat jako by v Merlotu bylo více sexu a méně lásky a v Pinotu byl sex
láskou umocněn do té míry, že člověk propadne duší. Název vinařství si
nechám pro sebe, protože nejde o reklamní text, ale o zprostředkování
různých dimenzí, které život nabízí. Proto si užívejme svoji značku ať
už jakéholi pití a vychutnávejme specifický požitek, který je jedinečný
jako je jedinečná každá osobnost případně spojení osobnosti a jejího
nápoje. :)
Jaroslava Pírková, 22.červenec 2011
Žádné komentáře:
Okomentovat