Za devět minut osm a zrovna musí padnout červená. No výborný.
Odbočuju vlevo, jo slyšim to troubení, kouknu do zrcátka a i když nemám
žádný kurz odzírání artikulace ...KRÁVO a máchání rukama je
jednoznačný. Jasně, že už jsem se mohla rozjet, ale ta paní to měla jen
kousek z přechodu na chodník. Jede pořád za mnou, to už jsem začala
tušit pointu. Zastavujeme oba před školkou, vyndaváme děti a já si
říkám: "to jsem zvědavá, co předvedeš". Chlapík v obleku přibližně mého
věku se začal omlouvat, že se bál, že to nestihne a že pak ještě musí do
Prahy do práce. Byl evidentně v rozpacích. Temperament je těžký soupeř.
Neodpustila jsem si poznámku, že jsem zaznamenala v zrcátku splašený
testosteron a pak už jsme se jen smáli. Vlastně jsme se smáli pokaždý,
když jsme se ve školce potkali při odvážení nebo vyzvedávání dětí.
29.února 2012, Jaroslava Pírková
Žádné komentáře:
Okomentovat