Mnoho povyku pro to obhájit neobhajitelné

Koncem minulého týdne jsem poslouchala příspěvek kardinála Vlka v Českém rozhlase. Jen tak pro zajímavost, jak vnímá největší církvení svátky, tedy Velikonoce. A padl i dotaz, zda by si pan kardinál připnul odznak Jsem Charlie, po útocích na redakci ve Francii, kde bylo zabito několik lidí redakce a několik dalších lidí. "Absolutně ne", prohlásil kardinál. V jeho rozhovoru pro rádio dost důrazně zaznívaly apely na toleranci. Jenže z jeho odpovědí bylo víc než jasné, že vlastně svým způsobem chápe jednání islámských radikálů a vnímá katolíky jako někoho, kdo je úmírnění a jak sám řekl, nedůsledně chrání symboly církve. Stejně bylo napsáno mnoho článků polemizujících s Tomášem Halíkem, teologem snažících se vysvětlit, jak myslel to, že by se k protestu proti radikálům v Paříži nepřipojil. Důvod byl velmi podobný kardinálovu. Po rozhovoru s kardinálem Vlkem v rádiu jsem si velmi silně uvědomila rozdíl mezi hanlivým obrázkem a vraždou, plánovanou, nebo vraždou nevinného kolemjdoucího, jen proto, že se prostě vyskytoval na špatném místě. Je politováníhodné, že si toho rozdílu nejsou vědomi lidé, které společnost vnímá jako ty morální a přemýšlivé, jako někoho, kdo by měl být příkladem atd. Podobných příkladů je v poslední době mnohem víc - neodříkáš korán, umřeš, nectíš islám, umřeš. Vraždy jako denní realita zpráv. Hrajeme si na elity, morální vzory oceňované nejen cenou, ale i významnou finanční částkou, ale...

Mně je jasné jedno, jsem ateista a jsem na to hrdá a vidím ohromný rozdíl mezi posměšným obrázkem a vraždou.

Blíží se doba, kdy na vyznamenání "sere pes"

Tak si říkám, jestli mají v České televizi nějakého delšího apríla, dělají si jen srandu, občas ty příspěvky tak vypadají - to třeba, když nám zcela vážně říkali v reportáži, že šedesát procent trestaných trpělo v dětství ADHD (porucha učení a soustředění u dětí - dneska to má každé druhé dítě, přece nemůže nikdo říct, že učitelka je neschopná! a taky musíme zaměstnant všechny ty poradny...:)). Každému jen trochu logicky myslícímu člověku musí být jasné, že číslo je nereálné nemluvě o závěrech, které reportéři předkládali. Nebo jen zkoušejí bdělost diváků a testují, zda ztratili soudnost a stále se na zprávy dívají. Reportáž o přípravě udělování státní vyznamenání je zajímavá perlička. Státní vyznamenání? skutečně? Ano! Už zase! Ještě nevychladla veselá story kolem mikiny pana Sedláčka, slovní přestřelky pana Renče se svým starším zkušeným kolegou a už tu máme spekulace o nových nominantech přímo z novinářského zdroje, totiž z hlavní zpravodajské relace v České televizi. A tak se spekuluje, zda budou nominovaní bratři Mašínové?, to by tak vadit nemuselo, jednak je to dlouho, jeden už nežije... že? Nebo že by si ho zasloužil horolezec Jaroš? Tak dneska po horách leze kdejaký politik, místní v Nepálu to berou jako běžnou součást života, že někomu tahaj ty bágly, aby se mohl nahoře vyfotit s vlaječkou a pořád mi uniká přínos takového vylezlého hrdiny pro Českou republiku? Ale on je ještě čas a nějaký důvod se třeba do inkriminované doby udílení najde? Je to vůbec spojené s nějakou finanční odměnou??? Nějak mám stále silnější dojem, že na nějaké vyznamenání lidově řečeno "sere pes".