Postřehy

Vždycky, když jedu na dovolenou, hledám místní tržiště. Ano, přesně to místo, které bývá ve vetších městech, kde může člověk zakoupit od místních pěstitelů nebo výrobců pravou místní "specialitu". Tedy nemusí to být vždy specialita, ve Francii to byl třeba květinový trh. Část náměstí plná květin a místní ženy nabízely pugéty za "pár peněz", úžasný zážitek. Neto tržnice, opět ve Francii, kde místní výrobci sýrů nabízeli svoje výrobky, dávaly ochutnat a byli pyšní, že jejich výrobek někdo ochutná, ocení a koupí něco domů. Mohla bych jmenovat úžasné nakládané olivy a papriky na trhu ve Španělsku, čerstvé koření a rýži ve vinných listech na Krétě, ovoce na trhu v Chorvatsku. Zřejmě bych si vzpomněla i na jiná místa. Všechna měla jedno společné, prodávali se tam výrobky nebo výpěstky pouze místní a prodávali je tam pěstitelé nebo jejich příbuzní a při komunikaci s prodavači to bylo velmi znát!  Bylo by skvělé, kdyby taková tržiště byla i u nás. Možná, možná, že by pak pán, který mě včera žádal o nějaké drobné mohl u takového stánku prodávat místo žebrání. Vlastně z toho mám vždycky špatný pocit, když někoho takového odmítnu a nic mu nedám, jakýsi pocit možná kolektivní odpovědnosti a viny, že ve společnosti takové lidi potkávám. Jistě, vždycky budou nějací, ale musí jich být tolik? Ne ne, žádný přehnaný altruismus, tedy to asi také, ale při uvědomění si, kde se peníze vyhazují oknem a kde deset korun může být životně důležitých. Možná jenom takový "prašivý duch člověčiny v člověku":).
22. března 2012, Jaroslava Pírková

Spolkni prášek

Zmínka o nedostatku vývoje nových léků pro psychiatrii s promítáním Přeletu nad kukačním hnízdem od Formana v pozadí mě, musím přiznat, ve Zprávách zpočátku pobavila. Ano nejspíš jsou situace, kdy není jiné řešení, než přistoupit k medikamentům, ale myslím, že se lidé často snaží řešit problémy špatným způsobem. Mnohdy mají za to, že nejjednodušší bude spolknout prášek, vypít pár panáků a podobně a všechno bude v pořádku. Zakopaný pejsek může být ale i jinde. V minulosti některé prvky takového "psychologického poradenství" zastávala církev. Byla takovou morální oporou a stejně jako psycholog je jen člověk se vším, co k tomu patří, i kněží je jen člověk. Jsou okamžiky, kdy člověk potřebuje věci konzultovat, někdo zvolí kostel, někdo poradenství psychologa, někdo má vyjímečného přítele, mnohdy sáhneme po knize či nás osloví zajímavý článek v tisku. Osobně vidím oblasti, kde by bylo zapotřebí léků jako soli, takový "prášek" nebo chcete-li "tabletka" na ješitnoust, pomstichtivost a podobné "nemoci" to by bylo přelomové.
6.března 2012, Jaroslava Pírková

Zkušenosti....ty krávo.

Za devět minut osm a zrovna musí padnout červená. No výborný. Odbočuju vlevo, jo slyšim to troubení, kouknu do zrcátka a i když nemám žádný kurz odzírání artikulace ...KRÁVO  a máchání rukama je jednoznačný. Jasně, že už jsem se mohla rozjet, ale ta paní to měla jen kousek z přechodu na chodník. Jede pořád za mnou, to už jsem začala tušit pointu. Zastavujeme oba před školkou, vyndaváme děti a já si říkám: "to jsem zvědavá, co předvedeš". Chlapík v obleku přibližně mého věku se začal omlouvat, že se bál, že to nestihne a že pak ještě musí do Prahy do práce. Byl evidentně v rozpacích. Temperament je těžký soupeř. Neodpustila jsem si poznámku, že jsem zaznamenala v zrcátku splašený testosteron a pak už jsme se jen smáli. Vlastně jsme se smáli pokaždý, když jsme se ve školce potkali při odvážení nebo vyzvedávání dětí.
29.února 2012, Jaroslava Pírková

Výměny a změny:)

Změna je život? Ano, je. Čas přestože není vidět, je neopominutelným neoblomným spolucestovatelem naším životem. Na pozici CEO nebo šéfa obecně dotyčný často stojí před otázkou, jaký tým si zvolit či jak se svým týmem pracovat, komunikovat. Na každou pozici jsou kladeny jiné nároky, ale jistě by se našly některé faktory, které jsou vždy společné. Jsou jimy odborná zdatnost pro danou pozici, potenciál a loajalita. Pro všechny tyto faktory pak platí, že by měly být úměrné pozici. Pro jistotu uvedu konkrétní příklad. Budu-li potřebovat nebo posuzovat pozici třeba marketingového ředitele, bude mě zajímat, zda je dotyčný odborně zdatný pro marketing, zda je schopen a ochoten rozvíjet své schpnosti a znalosti a tedy využít svůj potenciál a pak také, zda bude loajální k firmě - to znamená, že je mu značka či firma blízká. V případě úměrnosti se jako příklad nabízí  úměrnost třeba v loajalitě - samozřejmě například jako šéf budu chtít, aby byl můj podřízený vůči mě a firmě loajální, ale nesmí být loajální natolik, že by například porušoval zákon. Myslím, že to je jako příklad dostatečně ilustrativní.

V případě změn na pozicích pak každý "šéf" stojí před otázkou, zda má vhodnou náhradu, tedy člověka, který bude schopen funkci zastávat viz faktory uvedené výše a bude schopen pokračovat v započatých úkolech a má potenciál dosáhnout výsledku. K rozhodnutí měnit členy týmu většinou šéf přistupuje po opakovaném selhání pracovníka. Selháním je myšleno, pokud pracovník svými rozhodnutími způsobuje firmě škodu. Tolik asi ve zkratce k vrcholovým pozicím a obecně bychom tyto principy, mohli aplikovat třeba i do oblasti politiky.

Začala jsem tím asi nejpalčivějším výměnami a změnami v týmu, ale neméně důležitá je v týmu komunikace a stanovení cílů. Je jasné, tedy snad jasné, že na vyšších a vysokých pozicích nebudeme mluvit o autokratickém způsobu řízení, kdy nadřízený slídí za svými kolegy podřízenými, ti mají přesně definované úkoly, ale očekává se, že pracovník na pozici středního a vyššího managementu bude do jisté míry schopen se sebeřídit. Je také důležité přihlédnout k oboru podnikání. Schopnost komunikovat v rámci týmu je téma, které by vydalo na samostatný článek a kromě profesionalního nacvičeného je nutná i jistá dávka předpokladů osobnosti. Poslední, co bych zmínila je stanovení cílů.  Jsem zastáncem takzvané sdílené vize. Jde o stanovení cílů strategických i těch operativních, které "šéf" komunikuje v rámci týmu  a jeho úkolem je strhnout na svou stranu své kolegy podřízené,  aby cíl přijali za svůj a měli chuť a potřebu ho dosáhnout, aby ho přijali za cíl svůj. Jakkoli to zní až idylicky neznamená to, že "šéf" bude tolerantní k nedostatkům a neplnění úkolů a podobně. Jde v zásadě o jiné vnímání důvodu, proč člověk vykonává určitou práci nebo zastává určitou pozici. Je to proto, že věří, že jeho práce má smysl a je ceněným členem týmu.

© Jaroslava Pírková, 30. ledna 2012

Už vím proč:)!

Proč nosí návrháři, designeři a výtvarníci často černou barvu?
Konec vysedávání u skříně a přemýšlení, co si vezmu dnes na sebe, případně převlíkání, když to pořád není to ono:). Kreativní profese barvy milují (vyzkoušeno na vlastní kůži), tyhle profese se prostě bez pestrosti neobejdou. Každá barvička, každý odstín se hodí jindy, je to ten první nebo poslední kousek, který třeba chybí, aby to bylo ono. První polibek kapička červené, šedivka pro podmračeno, zelená pro první jarní úsměv nebo třeba trochu vzteku? můžeme číst na obrazech. Proč nosí návrháři, designeři a výtvarníci často černou barvu? Co se stane, když smícháte všechny barvy dohromnady? Vznikne černá! Černá jako smutek? V našem evropském vnímání? Snad...... Možná je to právě ta nekonečná hloubka složená ze všech barev a jejich odstínů. Ať máte rádi jakoukoli barvu, hlavně že máte opravdu rádi.
Do roku 2012, Jaroslava Pírková 3.ledna 2012

Nevíte co s manželkou, pořiďte jí Provence...

Nevím,kam si ji přesně zařadit. Mohla by klidně prodávat lístky na kolotočové atrakce. Lesklé kozačky, beztvará obří kabelka všech možných barev, umělé nehty, vyžehlené blond vlasy a kachní botoxové rty. K dokonalosti nic nechybí. Ještě před momentem v kavárně kamarádce vyprávěla o tom, jak má úžasného manžela, že jí teda staví ten dům, kde bude všechno jako na francouzském venkově, všechno přesně jako tam, kde jsou ty lány levandule, barva fasády domu, stylový nábytek, na zahradě mraky levandule a ostatních bylin a tak dál, přesně jak to viděla v časopise. Sice jsem si četla, ale nedalo mi to neposlouchat, jako bych to někde už slyšela. V duchu jsem si představovala, jak tohle naprosto "přírodní" stvoření pobíhá v lesklých botách mezi levandulí a bojí se o své umělé nehty a docela dost mě ta představa naplňovala úsměvem. Dopíjím kávu a platím a napadá mě jedna rada do časopisu od docela normální tuctovky bez umělých nehtů: " Milujete ji? Vemte ji s sebou někam ven, kde můžete o všem klábosit, hodně se smát, společný čas je ten nejcennější dárek, kytky neposílejte po poslíčkovi a...." další rady od tuctovky si nechám do příštího vydání...:).
19. září 2011
Jaroslava Pírková

Cena a hodnota

Tyto dva pojmy mě zaujaly v jednom článku. Jsou přesné, krásné dva výrazy pro dvě rozdílné oblasti. Cena je byznispojem jak vyšitý, hlavně pak obchodní. Skloňuje se ve všech pádech, poměr cena kvalita, každá cena má svého kupce - to trochu parafrázuji, všechno má svou cenu a tak dál, ale hodnota? Možná je hodnota něčím ryze nepraktickým, ale určitě něčím, bez čeho by byl náš život tak trochu kybernetický. Mohli bychom pak třeba zrušit jazyk a ukazovat si jen čísla.  Hodnota se dá vyjádřit tolika způsoby všech možných nuancí. Někdy je to věta, někdy je hodnota patrná z vyprávění. Co třeba věta spisovatele Lustiga, že slušnost se nedá naspořit, nebo mě jednou uchvátila odpověď českého herce a architekta, že má rád různobarevné děti, jinými slovy, že děti jsou pro něj vždy děti bez ohledu na barvu kůže. Jakou cenu může mít pár slov?, možná žádnou, ale hodnotu určitě nevyčíslitelnou. Poslední dobou, když nemůžu něco najít, jako třeba dneska klíče, vzpomenu si na Jindřicha a přemýšlím, jestli je "nesezřala" naše želva a jakou formu výslechu použít, aby se přiznala. Možná nerozumíte, ale jeho vtipná poznámka na podobné téma,  mě tak rozesmála a pokaždé trochu toho smíchu přinese. Smích a dobrá nálada je určitě něco, co nevyčíslitelnou hodnotu má a bez čeho se žít dá jen velmi špatně. Podobně je to i s některými věcmi, prostě je neradi půjčujeme nebo vůbec nepůjčujeme. Mají pro más určitou hodnotu. Kdo z pánů rád půjčuje svoje auto? A o co jde, dyť aut je na trhu tolik, je pojištěný a tak dál, a přesto...Skoro každý má určitě něco, o co se nechce dělit. Ne pro svou lakotnost, vždyť nemusí jít ani o nic drahého z pohledu ceny, ale pro majitele to má svou specifickou hodnotu, která je nenahraditelná. Podobně nám může chybět konkrétní člověk i v případě, že jsme obklopeni davem známých. Myslíme na zvláštní kombinaci ingrediencí, z které je "uplácán" a jejíž hodnota je těžko popsatelná a těžko vyčíslitelná. Možná tím, že si uvědomujeme skrz drobnosti naše hodnoty, jakoby cítíme vlastní životní kotvy nebo kořeny...
Jaroslava Pírková, 15. srpen 2011