Vždycky, když jedu na dovolenou, hledám místní tržiště. Ano, přesně
to místo, které bývá ve vetších městech, kde může člověk zakoupit od
místních pěstitelů nebo výrobců pravou místní "specialitu". Tedy nemusí
to být vždy specialita, ve Francii to byl třeba květinový trh. Část
náměstí plná květin a místní ženy nabízely pugéty za "pár peněz", úžasný
zážitek. Neto tržnice, opět ve Francii, kde místní výrobci sýrů
nabízeli svoje výrobky, dávaly ochutnat a byli pyšní, že jejich výrobek
někdo ochutná, ocení a koupí něco domů. Mohla bych jmenovat úžasné
nakládané olivy a papriky na trhu ve Španělsku, čerstvé koření a rýži ve
vinných listech na Krétě, ovoce na trhu v Chorvatsku. Zřejmě bych si
vzpomněla i na jiná místa. Všechna
měla jedno společné, prodávali se tam výrobky nebo výpěstky pouze
místní a prodávali je tam pěstitelé nebo jejich příbuzní a při
komunikaci s prodavači to bylo velmi znát! Bylo by skvělé, kdyby
taková tržiště byla i u nás. Možná, možná, že by pak pán, který mě
včera žádal o nějaké drobné mohl u takového stánku prodávat místo
žebrání. Vlastně z toho mám vždycky špatný pocit, když někoho takového
odmítnu a nic mu nedám, jakýsi pocit možná kolektivní odpovědnosti a
viny, že ve společnosti takové lidi potkávám. Jistě, vždycky budou
nějací, ale musí jich být tolik? Ne ne, žádný přehnaný altruismus, tedy
to asi také, ale při uvědomění si, kde se peníze vyhazují oknem a kde
deset korun může být životně důležitých. Možná jenom takový "prašivý
duch člověčiny v člověku":).
22. března 2012, Jaroslava Pírková
Žádné komentáře:
Okomentovat