Mnoho povyku pro to obhájit neobhajitelné

Koncem minulého týdne jsem poslouchala příspěvek kardinála Vlka v Českém rozhlase. Jen tak pro zajímavost, jak vnímá největší církvení svátky, tedy Velikonoce. A padl i dotaz, zda by si pan kardinál připnul odznak Jsem Charlie, po útocích na redakci ve Francii, kde bylo zabito několik lidí redakce a několik dalších lidí. "Absolutně ne", prohlásil kardinál. V jeho rozhovoru pro rádio dost důrazně zaznívaly apely na toleranci. Jenže z jeho odpovědí bylo víc než jasné, že vlastně svým způsobem chápe jednání islámských radikálů a vnímá katolíky jako někoho, kdo je úmírnění a jak sám řekl, nedůsledně chrání symboly církve. Stejně bylo napsáno mnoho článků polemizujících s Tomášem Halíkem, teologem snažících se vysvětlit, jak myslel to, že by se k protestu proti radikálům v Paříži nepřipojil. Důvod byl velmi podobný kardinálovu. Po rozhovoru s kardinálem Vlkem v rádiu jsem si velmi silně uvědomila rozdíl mezi hanlivým obrázkem a vraždou, plánovanou, nebo vraždou nevinného kolemjdoucího, jen proto, že se prostě vyskytoval na špatném místě. Je politováníhodné, že si toho rozdílu nejsou vědomi lidé, které společnost vnímá jako ty morální a přemýšlivé, jako někoho, kdo by měl být příkladem atd. Podobných příkladů je v poslední době mnohem víc - neodříkáš korán, umřeš, nectíš islám, umřeš. Vraždy jako denní realita zpráv. Hrajeme si na elity, morální vzory oceňované nejen cenou, ale i významnou finanční částkou, ale...

Mně je jasné jedno, jsem ateista a jsem na to hrdá a vidím ohromný rozdíl mezi posměšným obrázkem a vraždou.

Blíží se doba, kdy na vyznamenání "sere pes"

Tak si říkám, jestli mají v České televizi nějakého delšího apríla, dělají si jen srandu, občas ty příspěvky tak vypadají - to třeba, když nám zcela vážně říkali v reportáži, že šedesát procent trestaných trpělo v dětství ADHD (porucha učení a soustředění u dětí - dneska to má každé druhé dítě, přece nemůže nikdo říct, že učitelka je neschopná! a taky musíme zaměstnant všechny ty poradny...:)). Každému jen trochu logicky myslícímu člověku musí být jasné, že číslo je nereálné nemluvě o závěrech, které reportéři předkládali. Nebo jen zkoušejí bdělost diváků a testují, zda ztratili soudnost a stále se na zprávy dívají. Reportáž o přípravě udělování státní vyznamenání je zajímavá perlička. Státní vyznamenání? skutečně? Ano! Už zase! Ještě nevychladla veselá story kolem mikiny pana Sedláčka, slovní přestřelky pana Renče se svým starším zkušeným kolegou a už tu máme spekulace o nových nominantech přímo z novinářského zdroje, totiž z hlavní zpravodajské relace v České televizi. A tak se spekuluje, zda budou nominovaní bratři Mašínové?, to by tak vadit nemuselo, jednak je to dlouho, jeden už nežije... že? Nebo že by si ho zasloužil horolezec Jaroš? Tak dneska po horách leze kdejaký politik, místní v Nepálu to berou jako běžnou součást života, že někomu tahaj ty bágly, aby se mohl nahoře vyfotit s vlaječkou a pořád mi uniká přínos takového vylezlého hrdiny pro Českou republiku? Ale on je ještě čas a nějaký důvod se třeba do inkriminované doby udílení najde? Je to vůbec spojené s nějakou finanční odměnou??? Nějak mám stále silnější dojem, že na nějaké vyznamenání lidově řečeno "sere pes".

Kdo koho má znát?

Tragédie v Uherském Brodu, kdy muž postřílel pár obyvatel v restauraci a následné spekulace v médiích a vystoupení různě zainteresovaných stran mě přiměla k zamyšlení. Nebudu psát o panikaření a návrzích zpřísnit všechno od současného postupu udělení zbrojního průkazu po zákaz hlasitě se smát na veřejnosti, aby to někdo nevyhodnotil jako podivné hnutí mysli. Co mně ale zaujalo, odsudky dotyčného ze strany starosty dotčeného města, přestože o tragedii v době komunikace s médii nic moc nevěděl.

Není to dlouho, kdy jsem jezdila pracovat do Prahy, vracela se domů relativně pozdě a bydlela v blízké vesnici, platila daně, vesnice fungovala a v podstatě jsem si nebyla z volebního období do volebního období jistá, zda je starostou stále ten samý člověk. Až se stalo, že byly povodně a my potřebovali informace a následně i pomoct. Starosta se snažil informace, které měl dál předávat lidem, informace, které tehdy pravda přicházely pozdě z povodí a ostatních míst, protože se toho mnoho nevědělo. Ale při po dlouhé době první komunikaci s obcí jsem se nemusela nijak dlouze představovat, starosta věděl přesně, jo vy bydlíte na konci obce, znal jsem vašeho tatínka i dědu, co potřebujete, podíváme se na to. A to je ten moment!

Jsem si jistá, že dneska bude celá Česká republika znát starostu Uherského Brodu. Z jeho vystupování v médiích v čase a posuzování celé tragédie včetně soudů ohledně člověka, který tragedii způsobil jsem si odnesla jeden poznatek, že on své lidi ve městě neznal, ale nebrání mu to v médiích odsudky vynášet. Znáte další mediální hvězdu z řad samosprávy?

Voni chtěj

Voni chtěj, aby lidi jezdili víc městskou hromadnou dopravou, voni chtěj, aby lidi jezdili víc vlakem, voni chtěj, aby lidi jedli zdravě, voni chtěj, aby lidi chodili do kostela, voni chtěj, aby si lidi mysleli, co voni chtěj... strana chce, strana ví, co je správně....

Vono je hlavně něco špatně! Lidi chtěj... to by bylo taky špatně

já, jako občan český republiky, co se tu narodil, žije tu, dodržuje zákony a platí daně CHCI!:
aby si politici uvědomili, že lidi tu nejsou pro ně, ale politici tu jsou pro lidi a třeba to, že mě jako člověka nezajímá, že chce nějaká pani na magistrátu, abych jezdila vlakem, na kole a podobně, že chci jezdit tak, jak mi to vyhovuje. Že třeba nepojedu vlakem, abych pak trávila čas přestupy a čekala na nějaká spojení, že si jsem schopná vyhodnotit, kdy se mi jaký způsob dopravy vyplatí. Že nechci doplácet na slevy na dopravě nějakým pražákům ani nikomu jinému ani lepit záplaty za peníze utopené v pofiderních IT projektech z důvodu šlendriánu našich politiků nebo přímo záměru se obohatit. A tak bych mohla pokračovat, řečnicky nazváno, nekonečným seznamem špatně vedených projektů. Zakončím to tedy tak, že chci, aby si službu státu uvědomovali všichni najmenovaní různými stranami, i když jsem je nevolila, čistě jako základ nějaké úrovně politiky a služby státu v této zemi. A i když jsem nevolila například stranu ANO, očekávám, že paní, kterou strana někam nominuje bude natolik schopná a na úrovni, aby když už se někam dere, o sobě občanům něco řekla je-li o to požádána, vystupovala v médiích na problematiku připravená a podobně.

Rychlý kurz logického myšlení

Dnes jsem se s tím setkala v diskusi podruhé. Poprvé to bylo, když jsem chystala výstavu obrazů, jeden "chytrý" pán se ptal mého muže, jestli to sponzoruje pod dojmem jeho vidění světa, kdy muž vydělává a vlastní peníze a žena se jaksi veze.
Dnes podruhé v psané diskusi jakási žena připodobnila soužití Skotska jako soužití manželů, kdy jeden vydělává a druhý spolurozhoduje jak se peníze utratí.

Vidím, že nezbývá než sepsat pár vysvětlivek pro natvrdlé, případně jako pousmání pro ty, kterým to je jasné. Hlupákům to určeno není, ti by to stejně nepochopili.

A aby to bylo skutečně jednoduché a pochopitelné pro všechny uvedu příklad. Představte si mladý pár, manžele, kteří oba jsou zaměstnaní a vydělávají. Pro zjednodušení vezměme v úvahu, že jsou se svým kariérami na stejné úrovni, abychom to nekomplikovali. Chtějí mít děti,  v tom momentě, kdy žena porodí dítě, její příjem, pakliže měla průměrný plat nebo lehce nadprůměrný tj. třeba 25-30 tisíc čistý příjem sníží mnohonásobně, v roce 2001 to bylo desetinásobně. V tom momentě člověk zcela nezávislý na partnerovi se stává závislým. Ano žena by se mohla na to připravit a našetřit si dopředu, aby se jí životní úroveň nesnížila, to by pak mohl ale místo manžela být jen partner v roli trubce, který oplodní královnu a pak již je bezvýznamným. Když budete mít děti dvě, doba závislosti se prodlužuje, stejně jako se objeví časová mezera při budování kariery. To také znamená, že i když po rodičovské dovolené nastoupíte do práce a budete mít plat kolem 30tis. na poloviční úvazek, protože o děti se buď budete starat vy, nebo manžel nebo placená služba, budete dále hradit cestu do práce, pomoc s dětmi - jakousi tetu a stále budete na druhém partnerovi závislá.

TAKY CHCETE DĚTI A PAK ČÍST DEBILNÍ NÁZORY?

Rodina tu není proto, abychom šli v neděli do kostela a hráli nějaké divadlo před pánem, co se oblíká jak starý otoman, ale od toho, aby fungovala jakási spolupráce, pakliže si chceme dopřát ten luxus, který nelze vyčíslit penězi zvaný děti. Jsou lidé, kteří to zvládnou i bez papíru, který se nazývá nějak jako Oddací list tuším.

Mimochodem ten trubec se "skvělými" názory nakonec na výstavu mých obrazů nepřišel a věřte, že mi to opravdu nevadilo:)!

Umřela Andriena Šimotová a mě to štve

Je málo lidí, které jsem ochotná poslouchat, a ona byla jednou z těch mála. Chápala jsem, co chce sdělit, obdivovala jsem její schopnost formulovat myšlenky. Neuvěřitelná, nadaná s nádherným medovým hlubokým hlasem.

Ten hlas

Miluju muziku a muzika se zpěvem je mi mnohem bližší než čistě instrumentální skladby. Mám prostě pocit, že lidský hlas oživuje. Jeden můj kamarád malíř mi říkal, že hudba je nejemotivnější umění. Možná na tom něco bude. Byla doba a je to dávno, kdy mě uchvacovaly hluboké mužské hlasy a vůbec zajímavé barvy hlasu. Jenže je v tom háček. Hlas nebo lépe barva hlasu je jen střípek z našeho já. Je až k neuvěření jak může hlas být zcela zavádějící k celku osobnosti a právě naopak, jak si díky specifice hlasu umíme přestavit celého konkrétního člověka, pakliže ho známe. A protože, i když jinde různě možná slaví květen jako měsíc knih, boje s rakovinou a podobně, květen byl u nás vnímáný jako měsíc lásky a zamilovanosti. A myslím, ne jen té milenecké lásky, ale tak nějak by to mohl být měsíc vůbec lásky v širším slova smyslu k našim kamarádům, měsíc respektu k fajn lidem, které máme kolem sebe. Protože spousta článků se věnuje financím, kariérám, ekonomice, růstu nebo nerůstu DPH, věnovala jsem příspěvek něčemu, co koupit nelze. Lidé by se mohli víc poslouchat, vnímat barvu svých hlasů ......

Furt ta tráva

Frekvence, se kterou se objevují zprávy o legalizaci marihuany, protestům za legalizaci či důležité rozhovory člověka, který propojen svým podnikáním s policií je ublížen (živě rozhovor na Radiožurnálu), neboť mu nebylo umožněno prodávat vše, co je pro pěstování potřeba a dokonce ho policie obvinila poté, co mu poradila, jak se případnému postihu vyhnout a to tak, že nebude prodávat vše potřebné na jednom místě! POLICIE RADÍ, JAK OBCHÁZET ZÁKONY? VÝBORNÝ! Když to tak chtíc nechtíc sluduji, je mi čím dál víc jasné, že  je to tak trochu na mrtvém bodě a mělo by se už konečně udělat jasno. Aby nedošlo k omylu, osobně mám zkušenost, že lidé kouřící trávu jsou nespolehliví a pro život spíš nepoužitelní, a příjemní asi tak jako závislý alkoholik, takže můj pohled je negativní. Nejsou ani žádné potvrzené studie, že by látky v marihuaně obsažené něco léčily. Nejspíš zmírňují příznaky některých nemocí stejně jako jiné tlumící prostředky běžně pacientům dostupné. Celé to působí jako nafouknutá bublina a snaha pár lidí pěkně vydělat na závislých, kteří věří, že jim kouření trávy prospívá nebo jsou prostě cool. Osobní odhad je, že taková skupina zastánců legalizace nebude početná a mě osobně už toto téma dost otravuje. Zástupci státu by se měli rozhodnout pro jasné stanovisko a pak si za ním stát. V případě zákazu tvrdě postihovat protiprávní jendání nebo prostě povolit všem, aby si pěstovali, co chtějí.

Pochváleny budiž spamy aneb trochu srandy při pátku

Vše špatné k něčemu dobré. Když jsem nedávno dostala do schránky další spamovou zprávu na téma úžasného přípravku na zvýšení libida a kvality sexu, dost mě to pobavilo. Skoro na všechno už za chvíli budeme mít nějaké nástroje a případně zase mastičky  a všechno možné. Zase se zužuje prostor pro to, co si za peníze koupit prostě nemůžeme. Je to fakt. Taková ošklivá ženská si třeba vezme na sebe boty od Alexandra McQuena a rázem budete všichni koukat na její nohy a ne do obličeje a je vyhráno. Případně to spraví kvalitní make up a optika fotografa - zase peníze, zbytek vyřeší photoshop a všechny můžou být Gogo (to jen taková asociace jména a jména z filmu). A abych nezapomněla na lákadla do fitcenter, přece nebudete běhat proboha například v lese, že jo? Ale nechme ženské. Co chlapi? Tak jistě, kvalitní sex je nutný základ, tam by možná ty spamy....ale s kvalitní analýzou! na správnou cílovou skupinu snad mohli někomu nějakou kačku za výrobky, které jinak nekoupíte, mohli přinést, ale.... A mám to, to se za peníze koupit nedá a je to fakt nutná podmínka nikoli dostačující, chlap musí umět ženskou i kvalitně rozesmát. Žádný zoufání, je to i přirozené síto, nebo chcete-li roztřídění, protože to, že to bylo kvalitní je hodně individuální. Není to sice tak jednoduché jako hra kdy, na koho po signálu nezbyde židle, vypadává ze hry, ale zato o hodně zajímavější.

No co myslíte?

Nedávno jsem někde zaznamenala anketní otázku, zda má zaměstnavatel diktovat zaměstnanci, jaké oblečení má nebo může nosit do práce.
Zaujalo mě, jak je otázka postavena respektive jak vyznívá. Vyznívá tak, že ten, kdo diktuje podmínky je zaměstnavatel, jenže ono to neplatí tak docela. Především vztah zaměstnavatel a zaměstnanec je smluvní vztah, kde každá z těchto smluvních stran něco nabízí a něco za to očekává a k něčemu se zavazuje. Samozřejmě se budou požadavky a očekávání lišit podle oboru podnikání, ale budou se lišit i požadavky a očekávání na straně potenciálních zaměstnanců. Rámcem všeho je pak situace na trhu, tedy nabídka a poptávka. Nebude tedy asi nikoho překvapovat, že v oborech, kde je běžné nosit tzv. uniformu, bude zaměstnanec nucen nebo lépe bude součástí smlouvy, že v práci uniformu nosí. Protože i to, co člověk dělá resp. jaké má zaměstnání je součástí jeho osobnosti. Způsob oblékání je pak součástí firemní kultury každé jednotlivé firmy. V každém případě je velmi dobré si uvědomit, že se nejedná o diktát, ale o dobré zvážení, co strany navzájem očekávají a zda najdou společné body tak, aby jejich očekávání byla splněna. Jednoduché, že?, prostě jako všude a ve všem.

Druhá voda

Mnohde doznívá úklid po povodních a lidi přemýšlí, zda nás to čeká znovu za nějaký čas, jak se na to připravit, zdali je to vůbec možné. Co udělat líp, co nedělat vůbec a jaké to bylo nyní oproti, u těch kterých se to týká, minulé zkušenosti z roku 2002. Dokonce jsem zaznamenala komentář od manažera jedné neziskové organizace, že lidé se k sobě chovají lépe než při povodni v roce 2002.

Protože jsme při povodni v roce 2002 přišli o bydlení a i nyní jsme byli, i když méně, zasaženi mohu srovnávat. Vlastně se mi to srovnání s chováním lidí při minulé povodni nelíbilo respektivě jsem s ním nesouhlasila. Donutilo mě se zamyslet, proč to vnímám jinak.

Čistě osobně.
Určitě pokud člověk zažije obdobnou situaci znovu, je na ni lépe připraven, nezažívá už vnitřní paniku se všemi psychologickými projevy, tedy, alespoň já jsem to tak vnímala. A určitě se toho hodně změnilo ve společnosti oproti roku 2002. Nějak mám pocit, že se člověk poučuje ze všech zkušeností a i tady platí přírodní zákony. Myslím, že pokud člověk není absolutní altruista od přírody nebo není názoru, že jisté věci patří k dobrému vychování nebo je nutné udělat to či ono, aby vás jiní nepomluvili, ale hledá vlastní smysl svých činů a má důvody pro svá rozhodnutí, přijde na zajímavé věci. Krásně jsme si to uvědomila na příkladu Zoologické zahrady v Praze. Registrovala jsem její vývoj za předchozího ředitele, ten přerod v místo vstřícné pro návštěvníka a přátelské pro zvířata. V tom procesu byly emoce a my jako rodina jsme to míto měli moc rádi. Několik let jsme kupovali celoroční rodinnou vtupenku jako výraz jakéhosi propojení a snad i jako symbol, že to místo je i naše. Když jsme tam byli naposledy byla ta atmosféra pryč. Spíš než místo, kde se má rodina zrelaxovat a děti vydovádět a něco o přírodě dozvědět to najednou bylo místo, kde nejčastějším úkonem je otevírání peněženky a údiv nad tou proměnou. Začalo to při příjezdu. Parkování stálo dvojnásobek tedy nikoli 50Kč ale 100Kč. Jistě chápu, že je tu skupina hájící dle ní ekologický způsob přepravy, ale nám vyhovuje právě tento, protože je prostě rychlejší a můžeme věnovat čas něčemu jinému. Druhý šok byl naprosto nepříjemný pán u pokladny a pak bohužel ta negativa převažovala nad tím pozitivním. Zahrada ztloustla o nové automaty na pamětní mince a nové stánky s občerstvením s často dost neochotnou obsluhou. Nějak mi chybělo něco nového taky pro zákazníka, něco takového, kdy nemusíte vynakládat další peníze, ale je to symbol, že prostě na tom místě jste vítáni. Během povodní v roce 2002 jsem opravdu vnímala, že je ta situace pro ZOO Praha tragická a smutná. Měli jsme spoustu vlastních starostí a jít pomoct nebyla vlastně šance. Letos by ta šance asi byla, ale upřímně, a to mě klidně můžete za to nadávat, jsem nějak neměla chuť dělat "pitomce někomu, kdo vlastně při mé návštěvě s rodinou mě chtěl tak akorát pěkně finančně podojit. Protože takový dojem jsem z poslední návštěvy v ZOO měla.

Samozřejmě byli i skvělí lidé letos jako v roce 2002. Určitě hasiči, milí, pomocní, prostě skvělí. A v místě, kde jsme měli vodu my a dost se známe si pomáhali a pomoc nabízeli opět stejní lidé, kteří se znají a navzájem si nejsou jedno.

Vyhněte se výmluvám a nesmyslným lžím

Možná právě dnes víc než kdy jindy je důležitá důvěra, mezi přáteli a neméně v profesním životě. Často jsme zaneprázdněni povinnostmi, zahlceni starostmi, a tak zkrátka zefektivňujeme a zkracujeme horizont vnímání světa kolem. Chováve se extenzivně, když bych chtěla použít termín z hospodaření. Snažíme se vytěžit vše teď bez ohledu na důsledky a delší horizont. S lidmi, které momentálně nepotřebujeme, nepotřebujeme udrožovat kontakty a když něco chtějí vždy je jednoduché najít nějakou výmluvu, výmluva se stává běžná součást profesního života. A proto je tu několi, dobrých rad pro zlepšení situace, které se budou hodit nejen osobně, ale i profesně a stejně tak i manažerům lidských zdrojů:

1. Vyvarujte se nekonečného odkládání slíbených věcí - každý na něčem pracuje a potřebuje dodržovat termíny. Vy nejste odpovědní za zakázku, dotyčný, který vám přináší možnost výdělku, ano.

2. Vyvarujte se nesmyslných výmluv - možná právě nemáte čas a ani třeba náladu na dlouholetého zákazníka, který vám zavolal nebo napsal zprávu. Možná jste na vrcholu a už nepotřebujete jeho podporu, ale on se může ocitnout v obdobné situaci v jaké jste se nacházeli dříve vy a možná právě nyní potřebuje vaši spolupráci- i tady fungují cyklické funkce.

3. Neslibujte něco, co nechcete  nebo nemůžete splnit - nemá smysl do nekonečna posouvat slíbené věci a vymýšlet nekonečné výmluvy, je to ztráta energie na všech stranách a především pak ztráta vašeho kreditu.

Jak moc nemám ráda škatulkování napadá mě jeden velmi příznačný název "POSOUVAČI" pro skupinu lidí, kteří nejsou schopni jasného stanoviska a neustále vymýšlejí důvody proč je nutné posunout termín, sejít se nad problémem až za týden nebo čtrnáct dní. Posouvači jsou úspěšní v úzkém  okruhu lidí právě teď, ale co bude zítra, za rok za 10 let za 20....?

Slaboch potřebuje ukazovat sílu

Jsem velmi ráda, že žiju ve společnosti, kde mohou ženy požívat stejné vážnosti jako muži. Je sice pravda, že na vysokých pozicích ve firmách jsou většinou muži, stejně jako výzkumy ukazují, že ženy dostávají za stejnou práci menší mzdu.

A myslím si, že ženy jsou zranitelnější a zastávají trochu jiné role než muži, vychovávají děti, a tedy nemohou pak věnovat čas budování firmy, kariéře a podobně. Nicméně jedno je neoddiskutovatelné, v naší společnosti jsou práva žen srovnatelná s mužskými, nikdo ženám nepřikazuje, jak se mají oblékat, co si mají myslet, s kým se mohou bavit, muži si žen váží, alespoň ti, kteří jsou natolik moudří a silní, že nemají potřebu si na někom svoji sílu dokazovat. Protože dokazování síly se děje většinou na úkor těch zranitelnějších.

Nepřisvojování si cizích hodnot - str. 79

Citace:
    Podobně jako násilné chování bývá touha po přisvojení si cizích hodnot motivována egoistickou osobností, jež touží po vlastním uspokojení i za cenu poškozovaní druhých. Opět se nemusí jednat pouze o krádeže ve fyzické podobě. Tato tendence se totiž nevyhýbá ani oblasti duševní. Lidé tak jsou schopni přisvojovat si cizí myšlenky a nápady, těžit z tvůrčích schopností druhých nebo se chovat jako cizopasníci v prostoru, který jim nebyl určen. Také citové vydírání, vynucování si náklonnosti, tendence manipulovat druhými, nemístná zvědavost patří do podobné kategorie.

    Jedním z nejtěžších prohřešků v naznačeném směru je přisvojování si druhé osoby. Druhý člověk nikdy nemůže představovat naše vlastnictví, neboť byl stvořen jako svobodná individualita. Na této skutečnosti nemění nic ani různé příbuzenské, přátelské či jiné vztahy. Nerespektujeme-li druhého člověka a jeho práva na svobodný projev, dopouštíme se něčeho, co lze označit za svatokrádež.

Vnitřní svoboda, autoři: Marie Mihulová, Milan Svoboda, nakl. Santal, r. 2007, druhé vydání, ISBN 978-80-85965-54-4

Think out of the box OR Get rid of the box

No jo, s tím prvním heslem se snad roztrhl pytel na všech marktingových akcích. Think out of the box něco jako nemyslet v zajetých kolejích, být marketingově kreativní a inovativní. Mám pocit, že se z toho hesla stalo takové klišé, které skoro spíš leze na nervy než, že by mělo stimulující účinek. Podobně jako neúměrný počet opakování reklamy, kdy interpret, který by vám normálně moc nevadil vás dovede téměř "přivést k šílenství", když ho slyšíte po tisící. Tady je třeba nezaměňovat za případy, kdy jste do interpreta "zamilovaní" pak jste ochotni jeho hlas poslouchat "do zblbnutí", to abych neopomněla faninky naleštěných superstar.  Mě ale konkrétně teď jde o slovo "box", škatule, krabice. Myslím, že podobně nezdravé jako flašinetově se opakující reklama, je škatulkování a mě konkrétně dost vadí slovo pravdoláska a s ním spojené účelové klasifikování.

Navrhuji udělat si jednoduchý test o několika otázkách:

1) Stalo se vám někdy, že jste měli rádi druhého člověka?, jen tak opravdu rádi? Že se vám líbilo jak se směje, rádi jste si s ním povídali, nebo jste měli třeba společné zážitky nebo vzpomínky?

2) Představte si situaci (hypotetickou), že jste na louce, kde přistane čáp. Vyplaší ho kolemjdoucí a on odletí. Na louce po něm zůstane novorozeně (jasně čáp děti nenosí, ale pro účely testu si můžem na to klidně hrát). Co uděláte? Zavoláte do nejbližší porodnice/nemocnice, aby se o novorozeně postarali nebo jinak obdobně se o něj postaráte?

3)  V tisku si čtete opěvný článek o nějaké stavbě, která vyhrála cenu. Nejste architekt, ale docela se o architekturu zajímáte. Vítězná stavba má nekryté balkóny a je vcelku nezajímavá. Vy víte, že architektura má být nejen vzhledná ale i funkční a víte, že na nekryté balkóny bude pražit slunce, pršet a v zimě padat sníh, který se bude muset neustále odklízet. Napíšete svůj názor, že stavba nestojí za nic?

Odpověděli jste třikrát ano? Gratuluji, zrovna jste se zařadili do škatule "pravdoláskaři", tedy dáváte přednost citu, nelhostejnosti a pravdě.

3. června 2012, Jaroslava Pírková

Co je umění a kdo má právo být umělcem?

V galerii moderního umění DOX probíhá výstava Salon umění, kterou
galerie umožnila vystavit několik svých obrazů zcela neznámým umělcům, kde kritériem nebylo absolvování některé z uměleckých škol. Poskytla tak demokraticky všem možnost vystavit jejich dílo a okusit ten pocit vystavovat veřejně dílo a navíc ve známé galerii. Tento počin nebyl kladně hodnocen dvěma kritiky umění a galerie je pozvala k veřejné diskusi nad jejich výhradami. I já jsem využila nabídky a vystavila dva své obrazy v galerii a zúčastnila se dnes diskuse a ráda bych se s vámi podělila o své postřehy.

Možná bych jen  doplnila, že nejsem ani profesioál ani amatér, mám soukromé studium, ale nejsem absolvent ani AVU ani UMPRUM.


Z počátku jsem byla ráda, že můžu své obrazy vystavit a bude je vidět určité množství lidí, ale při vernisáži jsem byla překvapená kolik lidí maluje, tolika různými styly. Jistě, některá díla se mi líbila víc, byla jsem překvapená, jak jsou dobrá a některá vůbec. Ano obrazy byly blízko sebe, jinak by se tolik autorů nemohlo výstavy zúčastnit a určitě i rozumím výhradám kritiků, že je pak velmi těžké se oprostit od okolních obrazů a vnímat vždy jeden a nechat ho na sebe působit.

Vlastně jsem moc ráda, že byla kritická hodnocení napsána a vedení galerie bylo tak osvícené, že vyzvalo kritiky k diskusi.

Několik postřehů z diskuse v bodech:

a) arogance zástupců akademické obce (ne snad silová, ale místy dávaná najevo nadřazenost)
b) přiznání akademické obce, že není jednotný názor na definici umění
c) strach absolventů uměleckých škol (profesionálů) z konkurence
d) problematická forma výstavy (obrazy zavěšené blízko sebe), toto bylo kritiky vnímáno jako nevkusné - nicméně to nebylo rozhodnutí vystavujících umělců, jak bude jejich dílo prezentováno! a nebylo tedy namístě snižovat kvalitu vystavujících způsobem, jakým to bylo činěno
e) vnímání posunu ve společnosti vs. situace v akademických institucích
f) poukázání účastníků diskuse (neabsolventů uměleckých škol) z řad vystavujících, že je tu i jejich právo na výtvarný projev, který by neměl být apriori snižován


Některé postoje a postřehy panelistů byly velmi zajímavé, některé akademicky poučné, některé obranné. Bez ohledu na to, že mám na výstavě dva obrazy si velmi cením, že zástupci galerie měli odvahu takový projekt uskutečnit, prolomit zažité tabu a odvahu diskutovat s oponenty. Výstavu jsem si prošla znovu. Po dnešní diskusi mám pocit, že budu koukat na obrazy, nad kterými bych jinak lamentovala s větší pokorou, budu za nimi vidět toho člověka, který se snaží něco sdělit ostatním, vkládá svoji energii do něčeho, co pro něj má smysl.

Jinak za sebe: navštěvuji galerie dost často, o umění se zajímám a mám za to, že jsem velmi otevřená novým věcem a upřímně se někdy divím, že některé výstavy, které jsou vysoce hodnocené a dílo velmi chválené  (dílo vytvořené akademickými malíři) pak při vlastní návštěvě avizovaných kvalit nedosahuje.

22. května 2012, Jaroslava Pírková

Nebuďme za idioty

Tak jdeme s klukem platit .  Čárový kód u čaje nejde načíst....protože je škrtnutý. Tak to pokladní ještě několikrát zkouší a já se ptám, proč je to škrtnuté. Odpovídá: asi to bylo v nějakym multipacku." Nevěřícně koukám. Součástí multipacku?, ptám se znova, abych měla jistotu. "Nevim, nejspíš.", odpovídá. Posílám syna pro jiné balení, kde by byl kód neškrtnutý. Prodavačka načítá nový výrobek s funkčním kódem a snaží se mi dát původní balení s kódem škrtnutým. Pro vaši informaci: multipack je balení, které výrobce dělá z několika důvodů: když chce uvést nový výrobek, tak ke stávajícímu výrobku zavedenému, tento nový výrobek přibalí, aby ho mohli zákazníci vyzkoušet nebo pokud hrozí, že se "nezbaví" zásob, dělá např. dvojbalení za cenu výrobku jednoho a podobně. Žádám pokladní, aby mi podala ten druhý čaj, kde nebyl šktrnutý kód a dívám se na datum spotřeby. Tento čaj má o tři měsíce delší dobu spotřeby než ten se škrtnutým kódem. To znamená, že se výrobek se škrtnutým kódem už neměl prodávat nebo mohl být přibalen zadarmo k jinému výrobku a NE ŽE VÁM HO PRODEJNA NAÚČTUJE. I takhle se dělají z lidí "blbci".

21.května 2012, Jaroslava Pírková

Postřehy

Vždycky, když jedu na dovolenou, hledám místní tržiště. Ano, přesně to místo, které bývá ve vetších městech, kde může člověk zakoupit od místních pěstitelů nebo výrobců pravou místní "specialitu". Tedy nemusí to být vždy specialita, ve Francii to byl třeba květinový trh. Část náměstí plná květin a místní ženy nabízely pugéty za "pár peněz", úžasný zážitek. Neto tržnice, opět ve Francii, kde místní výrobci sýrů nabízeli svoje výrobky, dávaly ochutnat a byli pyšní, že jejich výrobek někdo ochutná, ocení a koupí něco domů. Mohla bych jmenovat úžasné nakládané olivy a papriky na trhu ve Španělsku, čerstvé koření a rýži ve vinných listech na Krétě, ovoce na trhu v Chorvatsku. Zřejmě bych si vzpomněla i na jiná místa. Všechna měla jedno společné, prodávali se tam výrobky nebo výpěstky pouze místní a prodávali je tam pěstitelé nebo jejich příbuzní a při komunikaci s prodavači to bylo velmi znát!  Bylo by skvělé, kdyby taková tržiště byla i u nás. Možná, možná, že by pak pán, který mě včera žádal o nějaké drobné mohl u takového stánku prodávat místo žebrání. Vlastně z toho mám vždycky špatný pocit, když někoho takového odmítnu a nic mu nedám, jakýsi pocit možná kolektivní odpovědnosti a viny, že ve společnosti takové lidi potkávám. Jistě, vždycky budou nějací, ale musí jich být tolik? Ne ne, žádný přehnaný altruismus, tedy to asi také, ale při uvědomění si, kde se peníze vyhazují oknem a kde deset korun může být životně důležitých. Možná jenom takový "prašivý duch člověčiny v člověku":).
22. března 2012, Jaroslava Pírková

Spolkni prášek

Zmínka o nedostatku vývoje nových léků pro psychiatrii s promítáním Přeletu nad kukačním hnízdem od Formana v pozadí mě, musím přiznat, ve Zprávách zpočátku pobavila. Ano nejspíš jsou situace, kdy není jiné řešení, než přistoupit k medikamentům, ale myslím, že se lidé často snaží řešit problémy špatným způsobem. Mnohdy mají za to, že nejjednodušší bude spolknout prášek, vypít pár panáků a podobně a všechno bude v pořádku. Zakopaný pejsek může být ale i jinde. V minulosti některé prvky takového "psychologického poradenství" zastávala církev. Byla takovou morální oporou a stejně jako psycholog je jen člověk se vším, co k tomu patří, i kněží je jen člověk. Jsou okamžiky, kdy člověk potřebuje věci konzultovat, někdo zvolí kostel, někdo poradenství psychologa, někdo má vyjímečného přítele, mnohdy sáhneme po knize či nás osloví zajímavý článek v tisku. Osobně vidím oblasti, kde by bylo zapotřebí léků jako soli, takový "prášek" nebo chcete-li "tabletka" na ješitnoust, pomstichtivost a podobné "nemoci" to by bylo přelomové.
6.března 2012, Jaroslava Pírková

Zkušenosti....ty krávo.

Za devět minut osm a zrovna musí padnout červená. No výborný. Odbočuju vlevo, jo slyšim to troubení, kouknu do zrcátka a i když nemám žádný kurz odzírání artikulace ...KRÁVO  a máchání rukama je jednoznačný. Jasně, že už jsem se mohla rozjet, ale ta paní to měla jen kousek z přechodu na chodník. Jede pořád za mnou, to už jsem začala tušit pointu. Zastavujeme oba před školkou, vyndaváme děti a já si říkám: "to jsem zvědavá, co předvedeš". Chlapík v obleku přibližně mého věku se začal omlouvat, že se bál, že to nestihne a že pak ještě musí do Prahy do práce. Byl evidentně v rozpacích. Temperament je těžký soupeř. Neodpustila jsem si poznámku, že jsem zaznamenala v zrcátku splašený testosteron a pak už jsme se jen smáli. Vlastně jsme se smáli pokaždý, když jsme se ve školce potkali při odvážení nebo vyzvedávání dětí.
29.února 2012, Jaroslava Pírková